Dokument byl vytvořen Komisí odborníků vrchního rabína Francie, sestávající z pánů Lévinase, Touatiho a Vajdy.
1. Odmítnutí křesťanství nebylo nevyhnutelné.
Ve slavné anekdotě babylonského Talmudu Sanhedrin 107b a Sota 47a (tyto texty byly křesťanskou cenzurou upravovány, ale dochovaly se v Chesronot ha Šas a ve vydání Sanhedrinu v edici Adina Steinsalze) je vyjádřena určitá lítost, když se v jedné barajtě říká: „ať vždycky levá ruka odstrčí, ale pravá ruka ať přiblíží, v protikladu k tomu, jak Elíša odstrčil Géchazího oběma rukama nebo Jošua ben Perachja odmítl Ježíše oběma rukama.“
2. Křesťané nejsou modloslužebníci; klanějí se Bohu, který stvořil svět a sdílejí se Židy určitý počet věroučných nauk.
Těchto textů je mnoho: citujme nejdříve tosafot k Babylónskému talmudu Bechorot 2b, s.v. „šema“1: „křesťané přísahají při jménu svatých, které nepokládají za bohy. I když zmiňují Boží jméno a myslí přitom na Ježíše, nikdy nevzývají modly: jejich myšlení je veskrze obráceno k Bohu, Stvořiteli nebe a země. I když přidružují ke jménu Božímu něco jiného, ten, kdo po nich vyžaduje přísahu, nepřestupuje zákaz: lifnej ivver lo titen michšol [před slepého nepoložíš překážku], protože „přidružování“ (šittuf) nebylo zakázáno synům Noachovým.“ Viz stejně Tosafot, Sanhedrin 63b a tosafot Avoda Zara 2a, „ne-Židé mezi námi, jsme si tím jisti, nejsou modloslužebníci“ (texty tosafot byly také cenzurovány; opíráme se zde o manuskripty starých edicí – viz Urbach, Ba´alej ha-Tosafot, str. 59–60). Rabbejnu Menachem ha Meiri ve svých komentářích k Talmudu neustále trvá na tom, že zákony Talmudu, které se týkají pohanů, se nevztahují ani na křesťany, ani na muslimy, které tento rabín kvalifikuje jako ummot ha-gedurot le darkej ha-datot (národy, kterým vládnou náboženské zákony); mezi jiným viz jeho komentář k traktátu Avoda Zara, edice Schreiber, str. 28 a 48, 53, a jeho komentář k Baba Kama, vydal Schlesinger, Jerusalem 1973, str. 330: „kdokoli je členem národa, kterému vládne náboženský zákon, ať už slouží Božstvu jakýmkoli způsobem, ať už je jeho víra jakkoli vzdálená víře naší, je jako pravý Izraelita (Jisrael gamur) v těchto záležitostech (například co se týká ztraceného předmětu).“ Viz také Roš, Sanhedrin VII, 3; Šulchan aruch, Orach chajim, 156, par. 1; Moše Rivkes, Chošen Mišpat 425, par. 5, Be`er ha-Gola k tomuto poslednímu textu, dlouhá poznámka šin; Abraham Cvi Eisenstadt, Pitchej tešuva k Jore De’a 147 a 152, poznámka 2, kde jsou mnohé odkazy na moderní autority. Co se týká avedat akum (tj. objekt, který ztratil modloslužebník) – konkrétně o tom, že není potřeba jej navrátit, viz Be`er ha Gola o Chošen Mišpat 266, poznámka alef: netýká se to dnešních národů, které uznávají Stvořitele světa (viz Josef Karo, Bejt Josef k Tur, stejný paragraf).
3. „Věčná spása křesťanů“
Nejvíce exkluzivistický mezi našimi mysliteli, Juda Halevi, píše následující: „neodpíráme žádnému člověku z jakékoli náboženské komunity Boží odměnu za dobré skutky, které vykonal“ (Kuzari, I, par. 11, str. 62 v arabském textu), a dále (III, par. 21, str. 174 arabského textu): „odměna za vaše oslavování Boha pro vás nebude ztracena“. Jdeme-li dále, Izák Arama, který psal ve Španělsku v patnáctém století, těsně před Vyhnáním (tj. vypuzením Židů ze Španělska a Portugalska, pozn. překl.) má za to, že abychom Bohu nepřičítali nespravedlnost, máme rozumět pojmu „Izrael“ ve větě „všechen Izrael má podíl na olam ha ba (příštím světě)“ ve smyslu „spravedliví všech národů“ (Akedat Jicchak, Šemini, oddíl 60).
4. Izrael se má nechat inspirovat křesťany,
muslimy, atd.
Opíraje se o talmudský výrok „nejednali jste jako nejspravedlivější (mezi ne-Židy), ale jednali jste jako nejvíce mravně zkažení“ (Babylonský talmud, Sanhedrin, 39b), Bachja ibn Pakuda ospravedlňuje své výpůjčky od ne-židovských asketů a filosofů; tím spíše, že rabíni prohlásili: „kdokoliv pronese moudré slovo, a to i mezi národy světa, se nazývá chacham – moudrý (Babylonský talmud, Megila 16 a Chovot ha-Levavot, předmluva, v arabském textu str. 26, v hebrejském překladu od Zifroniho str. 20.)
5. Křesťanství a islám přispěly ke zlepšení lidstva.
Viz Maimonides, Průvodce zbloudilých III., kap. 39 (francouzské vydání v překladu Munka, str. 221): „vidíme dnes, jak většina lidstva jednohlasně velebí Boha a žehná se památkou Abraháma“; Nachmanides, v Torat ha-Šem temima, v Kitvej ha Ramban, vydal Chavel, díl I., str. 142–144: „dnešní lidé mají lepší etické a náboženské chování“; komentář k Písni Písní, který je připisován Rambanovi, stejné vydání, druhý díl, str. 502–503: „všechny národy uznávají slova Tóry“; Ralbag, Milchamot, vyd. v Lipsku, str. 356 a Komentář k Tóře, vyd. v Benátkách, str. 2: „Tóra se dnes rozšířila mezi všemi národy světa.“
6. Křesťanství a islám razí cestu Mesiáši.
Viz Juda Halevi, Kuzari IV, par. 23, v arabském textu str. 264–266: „Bůh má tajný plán, který se nás týká, který se podobá podobenství o zrnu; to padne do země a přemění se; zdánlivě se přemění v zemi, ve vodu a hnůj; ten, kdo to pozoruje, si myslí, že po něm nezůstane žádná viditelná stopa. Ale postupně přeměňuje všechny tyto prvky, činí je jemnými a svým způsobem sobě podobnými … forma prvního zrna způsobuje, že na stromě roste ovoce podobné tomu, z nějž zrno bylo vzato. Stejně je to s náboženstvím Mojžíše. I když jej navenek potlačují, všechna náboženství, která vznikla po něm, jsou určitou formou transformace tohoto náboženství. Nejsou ničím jiným než přípravou cesty pro Mesiáše, na něhož čekáme, který je oním plodem; viz také Maimonides, Hilchot Melachim par. XI (tento text byl cenzurován, ale byl znovu obnoven podle manuskriptů Bibliothèque Nationale) a byl citován s určitými variacemi Nachmanidem, Torat ha-Šem temima, vydal Chavel, I., str. 144: „křesťanství a islám vlastně razí cestu pro Krále–Mesiáše a pro zlepšení (tikun) světa, aby lidé sloužili Bohu společně…“
Paříž, 23. května 1973
Za komisi podepsán
Vrchní rabín Francie Charles Touati.
Z Revue des études juives 2001/tome 160, str. 493–497 přeložil Josef Blaha.
1) Latinskou zkratkou s.v. (sub verbum) se označuje slovo či slovní spojení v původním textu, od něhož komentátor rozvíjí svůj komentář (heb. tzv. dibur ha-matchil). V tomto případě je úvodním slovem věty výraz „šema“, česky „možná“ (pozn. red.
