Poslední říjnový víkend se ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze konal první seminář v rámci projektu Já a Ty, který Společnost křesťanů a Židů připravila pro učitele středních škol. Na projektu Já a Ty se podílí Společnost křesťanů a Židů a Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze. Projekt je podporován nadací Joods Humanitair Funds a Mini­sterstvem kultury ČR. Tento kurz, koncipovaný pro cca. 15 účastníků, by měl probíhat každoročně. Připravuje se rovněž jeho akreditace u Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy.

Absolventi kurzu rovněž obdrželi kopii připravované brožury Já a Ty, která měla doplnit přednášky o encyklopedické údaje a odkazy na další materiály a zároveň usnadnit jejím uživatelům přípravu školních i mimoškolních aktivit pro žáky. Základ brožury vytvářela Mgr. Alžběta Drexlerová z olomoucké pobočky SKŽ a její vznik významnou měrou podpořilo České katolické biblické dílo. Brožura bude kolektivně redigována lektory kurzu a specialisty na dané oblasti. Cílem je vytvořit pomůcku pro všechny, kteří vyučují o křesťanství a židovství na sekulárních školách. Domníváme se však, že brožuru mohou s prospěchem jako referenční příručku využívat i učitelé náboženství. Brožuru (v její předběžné formě) je možné si stáhnout na stránkách naší společnosti www. krestane.zide.info – Ja a Ty. Zájemce o práci na jejím vylepšení a doplnění vítáme.

I program celého kurzu byl zaměřen primárně na učitele středních škol, kteří se ve svých hodinách věnují kulturním i náboženským dějinám židovství a křesťanství, případně obecně multikulturní výchově a mezináboženskému dialogu, zejména židovsko–křesťansko (muslimskému) dialogu.
V sobotu ráno byli účastníci uvedeni do programu kurzu a jeho hlavních obrysů a doprovodných aktivit Mgr. Petrem Fryšem. Mikuláš Vymětal, Th.D. referoval o vztahu židovství a křesťanství jako náboženství. Dozvěděli se, v čem se tato dvě náboženství k sobě přibližují a co je naopak odděluje a činí z nich dva odlišné náboženské systémy. Odpoledne doc. Martin Prudký přiblížil počátky jejich rozchodu a plasticky vykreslil zdánlivé i faktické kontroverze prvních desetiletí židovsko-křesťanského potýkání. Na závěr sobotního odpoledne připravily Mgr. Marie Zahradníková a Eva Kuželová ze Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze seminář o projektech Zmizelí sousedé, Pocta dětským obětem holocaustu a Neztratit víru v člověka… a Protektorát očima židovských dětí. Na konkrétních případech tak měli účastníci semináře možnost vidět, jak je možné kreativním a zajímavým způsobem přiblížit studentům utrpení doby šoa, a tím je učit toleranci a snášenlivosti k druhým.
Druhý den semináře se doc. Ivan O. Štampach věnoval pluralitě židovských i křesťanských náboženských směrů. V dějinných souvislostech osvětlil rozdíly mezi jednotlivými proudy uvnitř těchto dvou systémů, i co z nich vyplývá pro židovsko-křesťanský dialog. Na něj navázal prof. Tomáš Halík se svou přednáškou o významných židovských a křesťanských myslitelích 20. století. Věnoval se především Teilhardovi de Chardin, Dietrichu Bonhoefferovi, Friedrichu Gogartenovi, Martinu Buberovi, Gabrielu Marcelovi, Hansi Jonasovi a J.B. Metzovi. V neděli odpoledne Pavel Hošek, Th.D. přiblížil účastníkům semináře podstatu i úskalí mezináboženského dialogu jako takového, ale zejména dialogu židovství, křesťanství a islámu. Na závěr semináře Já a Ty přišel Rabbi Ronald Hoffberg, aby zhodnotil svou vlastní zkušenost s takovým dialogem, tedy s tím, jak se mezináboženský dialog může nebo nemůže stát východiskem k vzájemnému porozumění mezi konkrétními náboženskými komunitami.
Každá přednáška byla doprovázena diskusí účastníků s jednotlivými lektory.
Byli jsme rádi, že nám několik účastníků napsalo zpětnou reakci, ve které posuzují přínos semináře Já a Ty, a tak pomáhají nejen zvýšit kvalitu příštích seminářů, ale také hodnotí, co vlastně pro ně samé bylo obohacením. Dovolujeme si zde ocitovat některé z nich.


„Netušila jsem, jak rychle budu nově získané informace využívat. V naší knihovně MěKS v Jaroměřicích nad Rokytnou byla slavnostně otevřená výstava kreseb paní Helgy Weissové – Hoškové a žáci 9. ročníku se setkali s pamětnicí holocaustu paní Martou Kottovou. Celý týden žáci zpracovávali portfolio ŠOA – za pomoci textu P. Ouředníka a Adolfa Burgera (využila jsem metod RWCT) a vlastní reflexe z vernisáže. Mohla jsem dětem podat ucelenější výklad, a k tomu mi zcela jistě přispěl kurz Já a Ty. Určitě nyní k tomuto tématu křesťanství a židovství přistupuji citlivěji.“

Hana Jandová (učitelka, ZŠ Otokara Březiny, Jaroměřice n. Rok.)

„Seminář byl pro mě velmi přínosný, dověděla jsem se mnoho nového o problematice židovsko-křesťanského dialogu, a to velmi uceleně, což je myslím dost podstatné. Myslím si, že dva dny jsou na seminář akorát (aby to člověku opravdu něco dalo), jen by bylo možná pro příště lepší zvolit třeba pátek a sobotu. Přece jen v tu neděli už lidé dost odcházeli, také si myslím, že celý víkend se učitelům nebude chtít obětovat. Ředitelé je na jeden den snad uvolní. Kdyby se však jednalo o dva dny všední, už by je uvolňovali hůře.
Myslím, že po odborné stránce to bylo vyčerpávající. Po didaktické by bylo možná dobré ukázat nějakou ukázkovou hodinu, jednoduše něco, co mohou učitelé s dětmi dělat rovnou v hodině, dát jim nějaký pracovní list a podobně. Přece jen ne všechny školy jsou z Prahy, a tudíž pro ně není jednoduché absolvovat nějaký program v židovském vzdělávacím centru, a ne všechny školy se též rovnou zapojí do dlouhodobých projektů (viz projekty, které nám byly představeny – Zmizelí sousedé apod.). Popřípadě zařadit nějaké pracovní materiály na závěr té publikace, kterou připravujete.
Ještě jednou za seminář moc děkuji.“

Kristina Rauscherová (učitelka, EKO GYMNÁZIUM Praha, o.p.s.)


„O vzdělávacím projektu Já a Ty pro učitele středních škol jsem se dozvěděl z Učitelských novin. Program projektu mě zaujal natolik, že jsem se přihlásil, abych se více dozvěděl o problematice židovství a křesťanství, získal realistický pohled na náboženskou scénu současného světa, na problémy rozdílů mezi vyznáními, náboženstvími, jejich vzájemnými postoji aj.
V průběhu přednášek a diskuse jsem si uvědomil, že nejde o jednoduchý problém – naopak, že se jedná o složitou názorovou polaritu, o celou škálu tradičních či nově utvářených hodnot a postojů pramenících z hloubky historie. Došel jsem k poznání, že jednoduché, bipolární vidění světa a náboženství s určitostí vede k předpojatosti a nekonsensuálnosti.
Uvědomil jsem si, že diskuse o náboženských problémech je komplikovaná a zřejmě věčná, závisející především na tom, jakým směrem se vede, jak je kreativní a užitečná. Před učitelem, který tuto problematiku zprostředkovává žákům, stojí významný úkol a výzva, aby zaujímal promyšlená stanoviska k náboženství a vedl žáky k „nečernobílému vidění“ problémů.
Pro mě jako speciálního pedagoga pracujícího v prostředí „umělého ekosystému“ věznice, si více než předtím uvědomuji názorovou složitost, kulturu individuí a sociálních skupin klientů z Evropy, Asie, Afriky, jež vyrůstali v rozdílném kulturním, náboženském, demografickém a geografickém prostředí.
Hlubší studium současné náboženské scény proto považuji spolu s pedagogikou, psychologií, environmentalistikou aj. za velmi významné. Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům za konání obdobných akcí, za svoji osobu mohu říci, že se vždy rád zúčastním.“

Bohumil Šplíchal, PhDr. (speciální pedagog, Věznice Všehrdy)


Chtěla bych poděkovat všem organizátorům, neb byl tento seminář pro mě velkým přínosem. Dozvěděla jsem se mnoho informací, které jsem již částečně mohla použít ve výuce. Konkrétně to bylo v rámci tématu: ideologie – nacismus. Pomohly mi zejména letáčky, plakáty, kniha „Spolužáci“ a brožura „Já a Ty“, ze kterých jsem společně se studenty předčítala. Nesmím zapomenout také na kazetu „Krátký život Anny Frankové“, kterou jsem si u vás zakoupila. Všechny tyto materiály hodiny obohatily a studenti se možná i díky nim aktivně zapojovali do debat, které jsme průběžně vedli. Musím přiznat, že jsem tomuto tématu věnovala hodně času díky dojmům, které jsem si přinesla ze semináře. Všem osobnostem, které nám přibližovaly židovské a křesťanské náboženství, velmi děkuji. Jediné, co bych semináři vytkla, byla jeho délka a zhuštěnost „všeho“ do dvou dnů. Uvítala bych spíše méně informací, byla jsem na konci již nesoustředěná.
Doufám, že se vám bude něco podobného dařit i do budoucna, a že budu mít možnost se dalších seminářů zúčastnit.

Petra Kněnická (učitelka, Rakouské gymnázium v Praze)
Proč jsme se do tohoto projektu pustili
Petr Fryš

Jak již bylo zmíněno, projekt byl zaměřen primárně na učitele středních škol, kteří se ve svých hodinách věnují kulturním i náboženským dějinám židovství a křesťanství, ale i obecně multikulturní výchově a mezináboženskému dialogu. Cílem bylo představit obě náboženství v jejich historické i myšlenkové pluralitě i vzájemné interakci.
Projekt se jmenuje „Já a Ty“, což je zřetelným odkazem k jedné z nejvlivnějších knih židovského myslitele Martina Bubera, na kterou se často odvolávají mnozí myslitelé i aktivisté na poli mezináboženského dialogu.

Buberova personalistická filosofie zdůrazňuje prostý fakt, že pokud vstupujeme do dialogu, setkáváme se s něčím novým, s něčím, co nedokážeme předpovídat, na co se nedokážeme připravit. Vstupujeme do vztahu s „TY“, které není a nesmí být manipulovatelné. Setkáváme se s partnerem či partnerkou, kterým nesmí být odepřeno právo překvapit nás něčím novým.

Vstupovat do takového dialogu proto jistě není snadné ani samozřejmé. a vyžaduje to vzájemnou důvěru. Je také zcela zřetelné, že v reálném světě se ani jako jednotlivci, ani jako sociální, národní či náboženské skupiny nikdy nesetkáváme symetricky a „jeden na jednoho“ a vzájemná důvěra je tudíž obtížná. Naše aktuální situace i historické zkušenosti jsou odlišné.

Určitě nejvýraznější odlišností, která komplikovala vzájemné vztahy Židů a křesťanů je nerovnováha v početních stavech a s ní spojený nepoměr sil. Není snadné diskutovat o závažných otázkách, má-li jedna strana jistou množstevní psychologickou převahu. Menšina tak může být vystavena nepřiměřenému tlaku.
Jsou zde však i jiné odlišnosti. Zatímco pro křesťany je rozhovor s židovstvím tak trochu zápasem o vlastní kořeny a vlastní identitu, ze židovské strany obyčejně není rozhovor s křesťanstvím ničím zásadně odlišným od dialogu s ostatním náboženským i sekulárním světem.

Poslední zcela zásadní odlišností je něco, co bych nazval „disproporcí viny“. Židé byli během dvoutisícileté koexistence bezesporu nesrovnatelně častěji utlačováni křesťany, než tomu bylo naopak. Mnozí křesťané a většina křesťanských církví se dnes také přihlašují ke své historické odpovědnosti za vznik křesťanského antijudaismu. Antijudaismu, který ve svém počátku snad nebyl ničím jiným než polemickou konfrontací, či takříkajíc „rodinným sporem“. Zbavený své historické souvislosti se však postupem času stal iracionální nenávistí, obhajobou nejrůznějších předsudků i násilností a v posledku i základem pro zrůdné nacistické teorie, které vedly k holocaustu. Byl to především tento impuls, který přinutil křesťany (a jiným způsobem též Židy), aby se nad svým přístupem ke všemu odlišnému i okolnostmi vzájemného rozchodu znovu zamysleli. Díky tomuto novému zájmu dnes víme mnohem více o dějinách vzájemného negativního vymezování, ale i pozitivního obohacování obou náboženství.


Společnost křesťanů a Židů iniciovala tento projekt s nadějí, že příklad a zkušenosti současných Židů a křesťanů, kteří se zapojují do vzájemného dialogu i po tak dlouhých dějinách židovského utrpení v tzv. „křesťanské Evropě“, bude zajímavý i pro studenty středních škol. Výzvou ke zkoumání vlastního přístupu k „těm druhým“ lidem či skupinám lidí, výzvou k nedůvěře vůči vlastním předsudkům, které mohou mít v posledku i tak ničivý dopad, jakým byl holocaust.