Do roku 1579, kdy vyšlo bratrské tištěné vydání Mojžíšových knih, byl staročeský překlad hebrejské bible uvědoměle svázán s tradiční autoritou latinské Vulgáty, jejíž roli nezpochybnili ani radikální husité táborského střihu. Ještě ve dvacátých letech 16. století se v polemice s Martinem Lutherem zastal staročeského biblického překladu, vycházejícího z latiny, biskup Jednoty bratrské Lukáš Pražský. A ani zmínění kraličtí překladatelé se, při vší své znalosti originálního znění, vlivu vulgátního překladu zcela neubránili.

Obloha v priebehu niekoľkých minút sčernela a začalo pršať. Dážď čoskoro zosilnel, až sa stal úpornou prietržou mračien a hrubá zemina pracovného dvora sa zmenila na vrstvu blata hlbokého ako dlaň. Bolo nemožné nielen ďalej pracovať lopatou, ale dokonca i vzpriamene stáť. Náš kápo sa vypytoval civilného predáka, následne sa obrátil k nám: mali by sme všetci ísť a podľa možnosti si nájsť úkryt. Naokolo boli porozhadzované rozličné časti železného potrubia s dľžkou asi päť až šesť metrov a s priemerom jedného metra. Vliezol som do jednej z nich a na polceste som sa stretol s Tischlerom, ktorý dostal rovnaký nápad a prišiel z opačného konca.

 

Josef Blaha

 

Vezmeme-li v úvahu fakt, jak mnoho židovský národ trpěl v dějinách1 a jaká nenávist je vůči Izraeli a Židům i dnes,2 vezmeme-li dále v úvahu Osvětim a téměř kompletní vyhlazení evropského židovstva, nezbývá, než se zeptat, proč Bůh nezasáhne.

Prototyp tohoto uvažování najdeme už v knize Genesis – Bůh přikazuje Abrahámovi, aby obětoval Izáka, ale když se Abrahám opravdu chystá Izáka zabít, zasáhne: „A tu náhle zavolal anděl Hospodinův z nebe a řekl mu: ‚Abraháme, Abraháme,‘ A on řekl: ‚Zde jsem.‘ A Bůh řekl: ‚Nevztahuj svou ruku na mládence a nečiň mu nic zlého, poněvadž nyní vím, že ctíš Boha3 a neušetřil jsi Mu ani svého syna, svého jediného syna‘.“ (Genesis 22,11–12)

 

Copak se ti dva nemohou smířit, ptá se někdy nechápavé okolí, zatímco znesvářená dvojice, manželé nebo celé národy zakleslé ve vzájemném sporu, někdejší přátelé nebo spojenci dnes pro zášť a vzájemnou ukřivděnost vidí rudě. Okolostojící, kteří jim radí, aby se smířili, to jistě myslí dobře. Ale netuší, že mají na nose brýle mámení, zvané čeština. Čeština zde sugeruje zdání samozřejmé jednoduchosti. Smířit se je od slova mír. Co si tedy přát více, než aby mír naplnil a sblížil lidská srdce? Není právě mír, hebrejský šalom, jedním z důležitých biblických důrazů? Mír skutečně probleskuje na konci mnoha biblických obřadů, obrazů a zaslíbení. Vede k němu ale dost dlouhá cesta. Tato cesta vede jinudy než skrze smířlivé vlaho appeasementu. Často nestačí prostě si říci, no tak, od teď dál už na sebe budeme hodní.

 Dr. Philip Cunningham

  1. Vážený Dr. Cunningham, na poslednom výročnom zhromaždení ICCJ v Buenos Aires ste boli zvolený novým prezidentom ICCJ na dobu nadchádzajúcich troch rokov. Srdečne blahoželáme! Aké sú niektoré z hlavných cieľov, ktoré by ste počas svojho funkčného obdobia chceli dosiahnuť?

 

Srdečná vďaka! Domnievam sa, že je pre nás veľkým požehnaním žiť v dobe, keď Židia a kresťania v mnohých častiach sveta môžu rozvíjať vzájomné vzťahy v dôvere, ktorá nám umožňuje diskutovať o základných témach dotýkajúcich sa našich vlastných náboženských identít. Takéto niečo nebolo možné doslova od novozmluvnej doby! Preto sa mi zdá, že je našou povinnosťou viesť spolu hlboký dialóg. A to je pre mňa osobne ústredným cieľom v nadchádzajúcich rokoch: podporovať príležitosti pre takýto bezprecedentný rozhovor a vzťah.