Franz Rosenzweig (1886–1929) je pokládán za největšího německého židovského myslitele dvacátého století. Narodil se v Kasselu, v židovské rodině, která byla úplně asimilovaná, to znamená, že se cítila být více německá, než židovská.

V Evropě po osvícenství tato rodina netvořila žádnou výjimku. Už Napoleon usiloval velmi silně o asimilaci Židů. Dne 23. srpna roku 1806 v dopise určeném ministru vnitra položil následující otázku: „Cítí Židé, kteří se narodili ve Francii a které francouzské zákony vnímají jako francouzské občany, Francii jako svoji vlast? Cítí se být zavázáni jejími zákony, cítí povinnost bránit Francii, poslouchat její zákony a cítí se podřízeni francouzským civilním zákoníkem? Sanhedrin1 musí prohlásit, že Židé jsou povinni bránit Francii, jako kdyby bránili Jeruzalém, protože ve Francii se s nimi zachází stejně, jako by se s nimi zacházelo ve svatém městě.“2 Sanhedrin dal Napoleonovi více než příznivou odpověď: „Židé přestali být národem, a jsou dnes pouze náboženstvím.“3

Podrobnosti

Zveřejněno: 23. září 2011

Číst dál: Otázka křesťanství v myšlení (Josef Blaha)

Zásadním zlomem v židovské reflexi křesťanství bylo prohlášení Dabru emet, uveřejněné v roce 2000 a podepsané zhruba třemi stovkami židovských rabínů a učenců, zastupujících všechny směry soudobého judaismu1. V návaznosti na toto prohlášení připravili jeho autoři (Tikva Frymer Kensky, David Novak, Peter Ochs a Michael Signer) a spolu s nimi David Fox Sandmel rozsáhlou knižní publikaci nazvanou Christianity in Jewish Terms, tedy Křesťanství v židovských souřadnicích2.

Tato obsáhlá práce měla být vlastně podrobným teologickým komentářem prohlášení Dabru emet, a zároveň měla být reprezentativním počinem na poli židovské teologie křesťanství, tak jak jí autoři prohlášení Dabru emet rozumějí. Její jednotlivé tematické kapitoly (o jejichž vypracování byli požádáni významní židovští učenci, podporující směřování skupiny autorů Dabru emet), měly vycházet ze dvou klíčových hermeneutických zásad: zaprvé, má se jednat o specificky židovskou interpretaci křesťanství, tedy o židovskou hermeneutiku křesťanské tradice3, a zadruhé, tato interpretace se má pokoušet rozumět křesťanství co nejvíce tak, jak mu rozumějí křesťané4, tedy, jak říká jeden z autorů Michael Signer, má usilovat o existenciální empatii5.

Podrobnosti

Zveřejněno: 23. září 2011

Číst dál: Křesťanství v židovských souřadnicích (Pavel Hošek)

Záležela-li tedy Ježíšova strategie nebeského království v radikálním uplatňování přikázání lásky, pak bylo nutné vidět jeho taktiku spásy v „hojnější spravedlnosti“, vykazující se metodami, při nichž mělo být ze světa především odstraněno vzájemné lidské nepřátelství. Tento mesiánský program opravdového polidštění dvounožců – ve smyslu důstojných nositelů Božího obrazu – je vzápětí vysvětlován šesti takzvanými „antitezemi“ (Mt 5,21–48).


Co Ježíše podnítilo k této zaslíbeníplné alternativě vůči lidskému sebezničení, je možná raná rabínská debata o doslovném znění přikázání lásky k bližnímu, kterou lze shrnout následujícími slovy: „Miluj bližního jako sebe!“ (Lv 19,18). Avšak může se lásce vůbec poručit? Nikoliv! Čtěme však přesně! Zde přece není užit imperativ, ale forma budoucího času: „Budeš svého bližního milovat jako sebe.“
Kdy k tomuto dojde? Jakmile nám Bůh svou Tóru „dá do nitra a napíše ji do srdce“ (Jr 31,33), jakmile nám „odstraní z těla srdce kamenné a dá srdce z masa“ (Ex 36,26), pak nebude zapotřebí přikázání a rozkazů, aby se láska k bližnímu stala stejnou samozřejmostí jako překypující láska Boží. K lásce nebude třeba vnějšího tlaku, nýbrž vnitřní touhy obětovat se bratru, jehož nám daroval Bůh a jehož my potřebujeme, aby naše sebepoznání bylo zralé a svéprávné.

Podrobnosti

Zveřejněno: 23. září 2011

Číst dál: Spravedlnost Ježíšových učedníků (Pinchas Lapide)

Asi 40 km severně od Wroclavi, poblíž města Źmigrod, leží osada Bukolowo. V době 2. světové války patřila ovšem k Německu a jmenovala se Kurzbach. V letech 1944–45 tam byl zřízen pracovní tábor pro ženy jako jedna z devadesáti šesti poboček koncentračního tábora Gross Rosen. (Ten se nacházel poblíž dnešního městečka Rogoźnica – asi 50 km severně od Broumova.) V pracovním táboru Kurzbach bylo vězněno přes tisíc žen židovského původu z Maďarska, Protektorátu Čechy a Morava a Polska.

Podrobnosti

Zveřejněno: 23. září 2011

Číst dál: Připomínka zapomenutého lágru (Vladimír Roskovec)